Historie

První písemná zmínka o obci Blučina je ve dvou pergamenových listinách z archivu rajhradských benediktinů, datovaných do let 1045 až 1048. Bohužel obě tyto listiny jsou padělané, vyrobené benediktiny až někdy ve 13. století.
První spolehlivá historická písemná zmínka o Blučině pochází ze 7. prosince 1240, kdy vydal král Václav I. pro tišnovský klášter, který v letech 1232 – 1234 založila královna vdova Konstancie a její syn moravský markrabě Přemysl, a jeho statky ochranné privilegium, jenž mezi mnoha jinými dosvědčil také Johannes plebanus de Luschin, tedy Jan, plebán neboli farář z Blučiny. Tentokrát jde o opravdu první, zcela spolehlivou písemnou zmínku o Blučině. Králův pobyt v Tišnově souvisel zcela nepochybně s posledními dny jeho matky královny Konstancie, která zemřela den předtím, 6. prosince.
Název Blučina je tvořen s největší pravděpodobností příponou -ina k základu -bluk, značící hukot vody, tedy místo, kde bylo zvuk vydávaný tekoucí vodou výrazně slyšet, případně kde takový vodní zdroj, potok, tekl. Terénní konfigurace tomuto výkladu napomáhá, neboť si lze v této roli dostatečně přesvědčivě představit nějaký menší levý přítok řeky Cezavy. Nelze proto hledat původ tohoto místního jména v německém tvaru Lautscheins (Luchens) či Lauschitz (tedy Loučany, příp. Lučany od substantiva louka, luka), neboť tyto tvary vznikly dekompozicí Bl na L, koncovka -ina byla nahrazena německým -ens, resp. -itz, jak ostatně dosvědčují i četné analogie z okolí.
Je také zapotřebí připomenout význam archeologických vykopávek v okolí obce. Blučinský nálezový fond představuje důležitý pramen pro hlubší poznání pravěkého a raně historického osídlení nejen obce, ale i celé Moravy.
Roku 1494 byla povýšena na městečko, které mělo právo trhu. Jde o místní centrum vinařské oblasti, vinice se nacházejí jižním, jihozápadním a jihovýchodním směrem.