Památky

STÁTEM CHRÁNĚNÉ KULTURNÍ  PAMÁTKY

 

  • Kostel Nanebevzetí Panny Marie
  • Renesanční budova radnice
  • Mariánský sloup
  • Boží muka
  • Náhrobek Marie Nebowitzké

KOSTEL PANNY MARIE NANEBEVZATÉkostel

Katalogové číslo: 130083, památková ochrana: KP, číslo ÚSKP: 19326/7-654

Zapsáno do státního seznamu před rokem 1988.
Dnešní podobu kostela Nanebevzetí Panny Marie vytvořila staletí. Jde o trojlodní stavbu    s pětibokým závěrem a s věží kvadratického půdorysu přestavěnou před západní průčelí. Loď je zastřešena velmi vysokou sedlovou střechou, věž ukončena římsou, nad níž probíhá ochoz na každé straně se třemi arkádami; nad nimi mohutné těleso věže přechází do subtilnějšího osmibokého hranolu, který je nad konzolami zastřešen cibulí s lucernou. Hlavní loď je členěna na dvě části, východní je zaklenuta polem křížové žebrové klenby a pětibokým lunetovým závěrem, přerušeným barokním pasem, za nímž je kruchta, západní část je od východní oddělena širokým klenebním pasem a zaklenuta hvězdicovou žebrovou klenbou. V kruhovém svorníku nad kruchtou situovanou

v západní části lodi a spočívající na půlkruhových obloucích nesených čtyřmi pilíři je vyryt letopočet 1596. K jižní stěně lodi přiléhá trojboce uzavřená kaple zaklenutá síťovou žebrovou klenbou. Ke střední části severní lodi je přistavěna kaple sv. Barbory, nad jejímž přibližně čtvercovým půdorysem se zvedá křížová žebrová klenba; na kapli navazuje tzv. ulička neboli úzká síň, s valenou klenbou prolomenou po délce z každé strany třemi výsečemi. K severní zdi presbytáře a západní stěně kaple sv. Barbory je přistavěna trojboce ukončená sakristie.
Jádro kostela, tj. obvodní zdi původně plochostropé lodi a věž do výše horní kordonové římsy se schodištěm zapuštěným do síly zdi, je pozdně románské ze třetí čtvrtiny 13. století. Při severním nároží lodi byl ve stejné době vystavěn v základu válcový karner, v 1. čtvrtině 14. století došlo k prodloužení lodi k východu a jejímu pětibokému ukončení. Někdy na přelomu 14. a 15. století byla zbořena nadzemní část karneru a na zdivu ossaria (kostnice) byla vztyčena kaple sv. Barbory, širokým průrazem spojená s novou částí lodi. Kolem roku 1500 byla přistavěna jižní kaple se samostatným přístupem, ještě před samou půlí 16. století byla vestavěna hudební kruchta na níž byly v roce 1856 pořízeny nové varhany s 12 rejstříky a 8 pedály a z ní prolomen vstup do křížovou žebrovou klenbou zaklenuté místnosti v prvním patře věže. Vstupy z kruchty i vřetenového schodiště do této prostory byly opatřeny jednoduchými ostěními a masivními plátovanými dveřmi se západkami. Po zaklenutí západní části lodi přes zazdívku románského okna byla na její severní zdi vytvořena monumentální figura sv. Kryštofa. Nejspíše až po roce 1600 byla zvýšena věž o zvonicové patro; na přelomu 17. a 18. století vznikla severní přístavba (ulička) snad jako loď pro bratrstvo sv. Barbory. Nejstarší stavební fáze blučinského kostela podle zjištění stavebně historického průzkumu tak pochází přibližně z doby, kdy vedl duchovní správce Jan spor se žďárským klášterem o příslušnost vsi Novošic (rok 1263). To však znamená, že v Blučině existovala ještě předtím nějaká starší církevní architektura, jejíž polohu nejspíše dnešní chrám respektuje. Její podoba zůstane nejspíše provždy neznámou.

Více  informací v odkazu FARNOST


RADNICEradnice

Katalogové číslo: 154298, památková ochrana: KP, číslo ÚSKP: 42146/7-655

Zapsáno do státního seznamu před rokem 1988.

Radnice výstižně připomíná prosperitu městečka v předbělohorském období a až téměř do roku 1860 byla středem veškerého veřejného života. Budova je jednopatrová s otevřenou, valeně zaklenutou podsíní, nesenou čtyřmi toskánskými sloupy. Fasáda je členěna vpadlými výplněmi a prolomena obdélnými okny s nadokenními římsami. Ta část, kde je nyní předsíň do sálu v poschodí, byla vystavěna již v roce 1602, kdežto žundr, malý sál v přízemí a místnost archivu byly vystavěny v roce 1611. Vpravo, v úrovni plné zdi, je připojen dvoupatrový přístavek z roku 1832. Tato stavební úprava znamenala značný zásah do původní stavby, která byla na východní straně značně zvýšena. Současně bylo rozhodnuto opravit původní šindelovou střechu a vystavět věžičky pobité plechem, ve které byl umístěn zvon. Zvonem se zvonilo při volbách do obecního výboru a také o adventu. Vážil asi 70 kg a 28. 5. 1917 byl erárem zrekvírován. Přístavba celého křídla směrem k pivovaru srovnala proporce stavby. Nacházela se v ní nálevna, s níž byl spojen dubovými dveřmi malý klenutý sál. Výčep byl pronajímán. Pod radnicí se dodnes rozkládají rozsáhlé sklepy.
Pod středním oknem v průčelí budovy je zasazena kamenná deska: ANNO DOMINI 1611 a s reliéfně, v dobovém stylu zpracovaným blučinským znakem; v renesančním štítu zprava doleva (heraldicky) kráčejí dva ozbrojenci v kloboucích s pery, předních pleších (kyrysech) a s plátovými šosy na stehnech, baňatých kalhotách, vysokých botách, s meči za opaskem, a nesou na levých ramenou hůl s obřím hroznem, z jehož stopky vyrůstají révové listy. Spodní část desky zaujímá biblický citát: Milujte spravedlnost vy, kteříž soudíte zemi, smýšlejte o Pánu Bohu dobře a v upřímnosti srdce hledejte jeho moudrost. Na portálu v patře radnice je znak se stejným vročením, muži jsou však oděni „civilně“ a kráčejí opačně, tj. heraldicky zleva doprava, hůl přitom nesouce na pravých ramenou, což odpovídá původní formě zachycené na nejstarší blučinské pečeti.

Dnes  je uvnitř budovy malá výstava archeologických nálezů z okolí Blučiny.

 

 

 


MARIÁNSKÝ BAROKNÍ SLOUPmorovysloup

Katalogové číslo: 136144, památková ochrana: KP, číslo ÚSKP: 25051/7-656

Zapsáno do státního seznamu před rokem 1988.

 

Mariánský barokní sloup byl postaven asi kolem roku 1720, se sochami svaté Barbory, svatého Floriána a svatého Jana Nepomuckého.  Má trojboký půdorys a podstavec, v němž je vyhloubena jeskyňka, chránící (za mříží) o poznání mladší plastiku sv. Rozálie, pocházející až z 19. století. Středový pilíř nese na svém vrcholu (hlavici) sochu Panny Marie Immaculaty a andílky a okřídlenými hlavičkami na obláčcích.

 

 

 

Sv. Florián                                    sv. Barbora                                     sv. Jan Nepomucký


BOŽÍ MUKAbozimuka

Katalogové číslo: 124276, památková ochrana: KP, číslo ÚSKP: 13947/7-658

Zapsáno do státního seznamu před rokem 1988.

Trojboká barokní Boží muka z první poloviny 18. století. Patka vysoká 25 cm a široká 156 cm, pilíř vysoký 275 cm a široký 150 cm. Ve výklenku je naivní vyobrazením věrozvěstů.

„Roku 1736 Josef Böhm z Blučiny z č. 97 vsadil k Boží muce u cesty vedoucí k Moutnicím u polí Přední ouzké tři lípy, které tam doposud stojí a vypadají v létě jako jeden strom. Jsou v polovici sešlosti, 100 let ještě vydrží.

Svatá Alžběta Durynská, když byla vezena od královského dvora uherského do Německa ke dvoru svého nastávajícího manžela do Durynk, jela z Hustopečí. U této Boží muky kázala komonstvu zastaviti, sestoupila z vozu, zde se pomodlila a jela s doprovodem do Žatčan, kde byla přítomna mši svaté a odpoledne odjela do Brna.“

Tento záznam je uveden v Kronice městečka Blučiny v roku 1928

 

 

 

 

 

 

 

 

 


NÁHROBEK MARIE NEBOWITZKÉ

 

Katalogové číslo: 151088, památková ochrana: KP, číslo ÚSKP: 39074/7-657

Zapsáno do státního seznamu před rokem 1988.

V 1. polovině 19. století vytvořený náhrobek Marie Nebowitzké je jedním z posledních zbytků bývalého hřbitova kolem farního kostela. Figurálně pojatý náhrobek má umělecko-historickou i kulturní hodnotu.